Oblast Bánova a potažmo tehdejší Gemerské župy je pověstné výskytem Ondrušků již minimálně od 17. století. Traduje se, že několik rodin odjelo osídlit několik moravských oblastí, jež byly zničeny po nájezdech válečných vojsk. Každopádně možná je opačná varianta.

Nedávno jsem obdržel zajímavou zprávu z výzkumu rodu Ondrušků právě ze slovenského Bánova, kterou v srpnu vypracoval 2009 vypracoval genealog Karel Fous (www.progenius.info). Děkuji za svolení k otištění panu Zdeňku Kozákovi.

Historie slovenského rodu Ondrušek

Rod Ondrušků pochází z jihu Slovenska, z obce Bánov, přibližně 7 km severně od města Nové Zámky. Rodinná tradice pak, stejně jako tradice obecní, umisťuje nejstarší původ obyvatel na jižní Moravu, do oblasti Uherského Brodu. Obyvatelstvo blízkých Nových Zámků, ať slovenské či maďarské, to z neznámých důvodů nepovažuje za příliš pravděpodobné, ač se tato teorie objevuje i v oficiálních informačních zdrojích a v samotném Bánově je silně zakořeněna. Teorii se nepodařilo jakožto druhotný cíl genealogického bádání prokázat, ale nalezlo se dost indicií, které by mohly napovídat, že na tomto „šprochu“ něco být může 1).

Bánov, který se původně nazýval Kesa, se nachází v úrodném kraji podunajské nížiny na křižovatce prastaré cesty vedoucí z Moravy přes Šaštín a Prešpurk (Bratislavu) do Ostřihomi s Nitranskou cestou. Nejstarší archeologické památky v okolí pocházejí z lokality Zámeček u Šuran, kde bylo odkryté neolitické sídliště. První písemná zmínka o Bánově, tehdy psaném latinsky Kescu (Kesa) a s částí obce Qescu (Malá Kesa), je z roku 1113, kdy je zmíněn v tzv. Zoborské listině. Podle této listiny byla obec darovaná vojvodovi Bánovi, podle kterého pak nesla jméno Bankeszi (Bánova ves). V nejstarších dobách obec patřila Ostřihomskému hradu, od 15.století Šuranskému hradu, později se majiteli staly různé grófské rody. V letech 1526-1594 to byli Forgáčovci (Forgách), po nich rod Illešházi (Illyésházi). Roku 1613 dostal darem Kesu a Šurany od grófky Kataríny Illešházi a od šuranské fary Malou Kesu (Kiskesi) jako odměnu či poděkování za vysvobození od tureckého zajetí kapitán šuranského hradu, pozdější župan Tekovské župy a uherský šlechtic Tomáš Bosniak (Bosnyák) 2).

Nějaký čas na hradě žila i jeho dcera Žofie (1609 - 1644). Ta se v roce 1626 vdala za barona Michala Serényiho, který měl statky i na Moravě a tak Žofie žila krátký čas na hradě Světlov u Bojkovic nedaleko Uherského Brodu. Její muž však už v březnu stejného roku zemřel a vdova po nějakém čase, kdy žila v Bojkovicích, se vrátila na otcovu výzvu zpět do Šuran, aby pečovala po smrti matky o domácnost. Později se vdala za palatína Františka Vešeléniho (Wesselényi) a od roku 1630 žila v Tepličce nad Váhom.

Veliké nájezdy a turecké okupace zažila oblast v letech 1554, 1596 a 1641. Po konečném vyhnání Turků v roce 1685 vyvstala potřeba nového osazení vylidněných krajů. Podle tradice pocházeli noví osídlenci z moravsko–slovenského pomezí. Tuto tradici publikují i oficiální webstránky obce i farnosti Bánov, webstránky Šuran a ostatní internetové portály ale tyto údaje postrádají. Přesto – pro teorii moravského původu obyvatel Bánova hovoří následující fakta:
1) Na Moravě nedaleko od Uherského Brodu existuje stejnojmenná obec Bánov.
2) Žofie Bosnianská pobývala určitý čas na hradě Světlov u Bojkovic, přičemž Bojkovice jsou cca 7 km severně od moravského Bánova.
3) Příjmení i některá křestní jména vykazují zřetelně moravský (český) původ (Tchor(Tchoř), Bednárik (Bednařík, slovensky je bednář děbnár) Roszival, Moravcsik, Zajicsek, Klobucsnik(Kloboučník), Vávra, Holubecz, Mancsuska, Simunek(Šimůnek), Sčevlik(Střevlík), Dobrava(Doubrava), Vanek, Vítek; křestní jméno Genovéva (Jenovéfa).
4) Bánovské nářečí je nejen podle obyvatel údajně výrazně odlišné od okolního; podle webstránky obce Bánov se podobá nářečím moravského Slovácka nebo západoslovenským nářečím z oblasti Záhoria.
5) V okolí moravského Bánova také žijí Ondruškové (viz. http//ondrusek.mypage.cz).
6) Přibližně 6 km západně od Bánova je obec Palárikovo, do 30.let 20.století nazývaná Slovenský Meder neboli Tót-Meder. Od roku 1690 se majitelem Mederu a 5/12 šuranského panství stává hrabě Dominik Ondřej Kounic (1651 1705); roku 1694 se obec uvádí jako Pustý Meder (namísto tehdejšího Neu Kounitz) po jejím zničení Turky. Hrabě Kounic, který na Moravě vlastnil rozsáhlé statky kolem Slavkova a Uherského Brodu, začal území obce a okolí kolonizovat obyvateli ze svého moravského panství (1691-1697). Z velkostatku Uherský Brod přivedl Dominik Kounic nové osadníky, poddané posbírané z obcí Šumice, Újezd, Korytná, Suchý Laz. V Mederu postavil zámek, který však roku 1722 zničili kuruci 3). Hrabě Maxmilián Oldřich Kounic neměl o uherské domínium takový zájem jako jeho otec a 1. dubna 1730 prodal panství kuruckému generálovi Alexandrovi Károlyimu de Nagy Károly 4).

Bánovská fara vznikla v roce 1787. Nejstarší matriky tedy pocházejí z tohoto roku. Jak dokládá zápis na titulní straně první bánovské matriky, předtím se obyvatelé Bánova zapisovali do matriky v Šuranech.

Bohužel, bánovští faráři Anton Simoncsics (1787-1792), Michal Lányi (1792-1806), Pavel Sztachó (1794-1808), Ján Goczmann (1808-1852), Michal Keller (1852-1865), Martin Hrmo (1865-1874), Ján Sztachovics (1874-1885), Bartolomej Beszedits (1885-1897) evidentně nepovažovali vedení matrik za svou prioritu. Jejich matriční zápisy se vyznačovaly nepřehlédnutelnou stručností, výrazně se odlišující od pravidel katolických nebo státních předpisů o matričních zápisech 5). Například po roce 1789 mizí ze zápisů jinde běžná čísla domů, po roce jsou 1796 opět zapisována. Zásadně nejsou zapisováni prarodiče v rodných ani rodiče v oddacích zápisech. Tento nedostatek dat v zápisech, de facto chybějící údaje jinde v monarchii běžně zapisované, zásadním způsobem znesnadňoval rekonstrukci rodu a v důsledku vedl i k tomu, že některé osoby nebylo možné do rodiny začlenit.

Nejstarší člen rodu, který byl nalezen v matrikách, byla Mária Ondrušková, která zemřela v lednu 1791 ve věku osmdesát let (rok narození 1711). Nevíme s jistotou, zda se jako Ondrušková narodila či jméno získala po sňatku, ale předpokládáme, že Mária byla provdaná Ondrušková.
Nevíme rovněž kolik měla Mária dětí, ale předpokládáme, že alespoň jeden syn zůstal hospodařit v Bánově. Vztah Márie a Pavla jakožto matky a syna je rovněž předpokládaný a vychází ze skutečnosti prokázané existence těchto osob ve stejném období, přičemž jejich rodná data pokrývají období dvou generací. Další osoby a jejich vztahy ale už odpovídají údajům na záznamech v matrikách.
Pavel Ondrušek (#695) se narodil kolem roku 1747 a zemřel v roce 1807. Datum není přesně známo, je vypočteno z udaného věku při úmrtí (60 roků), přičemž tento věk díky negramotnosti tehdejších lidí se zhusta lišil od skutečného věku.
Ve roce, kdy se měl narodit Pavel Ondrušek, se narodil také pozdější rakouský císař Leopold II., syn Marie Terezie, které ve stejném roce zemřela babička. Narodil se polský generál Tadeusz Koşiuszko, významný účastník americké války o nezávislost, a španělský malíř Francisco Goya.
O rok dříve, v roce 1746, narodil se Móric Beňowský (+1786) voják, cestovatel, objevitel, dobrodruh, autor Pamětí, jehož bohaté životní osudy se staly námětem pro 13.dílný seriál „Vivat Beňovský“ z roku 1975.
Roku 1745 zemřel autor slavného Gullivera, irský spisovatel Johnatan Swift, a narodil se francouzský průkopník vzduchoplavectví Jacques Etiénne Montgolfier.
V roce 1748 se uklidnila politická situace ukončením války o rakouské dědictví a v Českých zemích byl prováděn Tereziánský katastr, soupis půdy podle vlastnictví s oceněním její bonity.
O dva roky mladší než Pavel Ondrušek pak byli Pierre Simone da Laplace, francouzský fyzik, matematik a astronom, básník a přírodovědec Johann Wolfgang Goethe a spisovatel Dionýz Kubík, sběratel lidových písní Slovenska z konce 18.století.
Pavel Ondrušek měl pravděpodobně dvě ženy. Pravděpodobně proto, že matriční zápisy jsou velice stručné, záznamy o Pavlových svatbách nebyly nalezeny a zapisovatelé provedli v průběhu let několikrát do matrik zápis s chybami. Vyloučíme-li tedy hypotetické chyby ve dvou zápisech a možnost, že na stejném místě žili ve stejné době dva Pavlové Ondruškové, pak podle dat narození dětí byla první manželkou Marie Tomášková (#696), která se za Pavla vdala někdy před rokem 1782. Ten rok se Ondruškovým narodil syn Michael. Následovaly Helena, Jiří (Juraj) a Kateřina. Zápisy o úmrtí Kateřiny i manželky Marie nebyly nalezeny, ale muselo se tak stát mezi listopadem 1790 a únorem 1792, možná, že zemřely společně při porodu. V únoru 1792 se totiž v matrice objevuje záznam o narození další Pavlovy manželské dcery. Protože její křestní jméno se shoduje s předchozí dcerou a jméno matky se v příjmení liší, lze to pokládat za fakt, že Kateřina (první) zemřela a její jméno bylo dáno další dceři na památku, přičemž matka je jiná.

Svatba Pavla s druhou manželkou Marií Foldinovou (#750) nebyla nalezena. Víme ale díky existenci záznamu další svatby Marie, že Pavla přežila a provdala se podruhé. S Marií Foldinovou měl Pavel další čtyři potomky, jejichž osudy byly patrně šťastnější než dětí z prvního manželství – tři z nich přežili do dospělosti a měli vlastní děti. Kromě již zmíněné Kateřiny to byl Jan, Petr a dcera Rozálie, později provdaná za Ondřeje Villára.
Syn Jan (#677) měl také dvě manželky (jeho bratr dokonce tři), se kterými měl celkem 12 dětí. S první manželkou Helenou Palaticzkou, kterou si vzal v roce 1815, to byly Marie, Anna, Josef, Štěpán (Štefan), dvě Heleny, další Marie, Jan a další Josef. S druhou manželkou Marií Jantsovitsovou, s níž měl svatbu v roce 1835, to byly děti Matěj, Magdalena a Barbora 6).
První syn druhé manželky Matěj Ondrušek, narozený v roce 1836, se stal pokračovatelem rodu směrem k zadavateli práce. Ve 28 letech se oženil s Terezií Mazuchovou. I on měl početnou rodinu – měl 11 dětí. Nejmladší z nich, Vincent si v roce 1914 vzal Apolónii Palackovou.
Bádáním bylo nalezeno 95 přímých potomků prapředka Ondruška (#788) a jejich 36 partnerů. Velké množství zápisů zejména úmrtních nebylo nalezeno. Z oněch 95 osob není u značného počtu (téměř 36%) obzvláště před polovinou 19.století možné určit jejich věk nebo zjistit příčinu úmrtí. Patrná je naopak vysoká dětská úmrtnost – plných 41%. Další údaje jsou mezerovité, takže úmrtnost po dekádách života je „rovnoměrně“ rozložena a pohybuje se kolem 5% v každé dekádě. V období od 20 do 39 let věku není žádné úmrtí, což lze vysvětlit chybějícími daty, nikoliv nulovou úmrtností. V jednom případě byla matka při narození dítěte sedmnáctiletá (#672), v jednom případně bylo matce naopak 53 roků (#700).
Během genealogického bádání ve Štátnom archíve v Nitre i na matričním úřadě Obecního úřadu Bánov včetně prohlídky nového bánovského hřbitova se podařilo zpracovat (až na nejmladší matriku zemřelých) všechny dostupné matriky vztahující se k původnímu známému místu výskytu rodu, tedy matriky římskokatolické fary Bánov od jejího vzniku v roce 1787 až do roku 1922 (jmenný index, tedy pouze jména bez detailů, dokonce do roku 1948). Na rozdíl od českých zemí, kde při postupu do minulosti střídá češtinu kolem roku 1860 němčina a kolem roku 1785 latina, byly veškeré zápisy většinou psané latinsky. V nejmladším období je latina nahrazena maďarštinou, kterou po roce 1919 střídá slovenština. Maďarské zápisy se rovněž vyskytují v období 1842 - 1855. Lokality vztahující se k nejmladší historii rodu – Košice, Palúdzka u Liptovského Mikuláše – nebyly studovány, neboť vzhledem k „mladosti“ nejsou veřejně přístupné.

Přes všechna úskalí, jazyková či nedostatkem údajů, byl rodokmen sestaven v podstatě v úplnosti. Pouze tři osoby nebylo možné pro nedostatek údajů zařadit do rodiny. Úmrtí dvouletého Imricha a půlročního Pavla v roce 1823 a 1853 a narození Heleny Ondruškové v roce 1887 (roku 1910 provdané za Zoltána Ferenczepela), jejíž rodiče nebylo možné identifikovat, resp. ztotožnit s již známými členy rodu. S ohledem na internetu na poslední chvíli nalezené informace o aktivitách Kouniců na Slovensku je zajímavý jeden zápis z matriky zemřelých. Není v něm zcela jasno, zda se týká rodu Ondrušků a jméno je zkomoleno, nebo zda jde o jinou rodinu. Dne 3. dubna 1850 zemřel na vysílení či ochablost v Bánově žebrák z Tót-Mederu neboli z Palárikova. Bylo mu 48 let, vdovec, a jmenoval se János (Jan) Ondruch. Povědomost o moravských majitelích Mederu vešla ve známost až při spisování tohoto elaborátu v Praze a tak nebylo možno ověřit teorii, zda prapůvodní místo usídlení Ondrušků je Tót Meder, Palárikovo, nebo zda jde o náhodu či zda jde o zcela jinou rodinu. Studovány byly jen matriky Bánova.

Ve starším období, před rokem 1787 se Bánovští zapisovali do matrik farnosti v Šuranech. Bohužel, nejstarší šuranské matriky v Štátnom archíve v Nitre pocházejí až z roku 1807 7). Teoreticky by mohly pomoci materiály nematriční povahy, leč rozdílný způsob uspořádání archívů na Slovensku (v bývalém Uhersku) neumožňuje rychle nahlédnout do pozemkových knih. Ty jsou v Čechách uložené ve fondech velkostatku, tedy teritoriálně. Na Slovensku (a patrně i v Maďarsku) jsou na uložené ve fondu rodu, který statky vlastnil, přičemž fondy těchto rodů jsou uloženy teritoriálně podle hlavního sídla rodu. Fond rodu Károlyi, jakožto posledního majitele Bánova, je podle sdělení ŠA Nitra uložen v Budapešti. Při vyhledávání informací o šlechtických rodech na internetu je převážná většina odkazů v maďarštině, což rovněž ztěžuje sběr doplňujících dat.
Pokud nebude pátrání po osudech rodu rozšířeno na Palárikovo nebo na rodinný archiv rodu Károlyiovců, lze ze všech výše uvedených důvodů považovat bádání za ukončené.

1) Jedním z důvodů, proč se nepodařilo prokázat přistěhování obyvatel je, že k události, ke které došlo zcela evidentně před vznikem matrik, by bylo nezbytné studovat materiály nematriční povahy, což vzhledem k neznalosti maďarštiny je v podstatě nemožné, a navíc patrně většina relevantních písemností je uložena v Maďarském národním archívu v Budapešti, ve fondech rodu Károlyi. (během práce na tomto materiálu se doba „osídlení“ potvrdila – viz informace o Palárikovu a rodu Kouniců; pokud by ale osídlení iniciovali Kounicové, pak by bylo možné najít doklady ve fondech Národního archívu v Praze a Moravského zemského archívu v Brně).
2) Rod Bosniakovců pocházel údajně z Bosny, odkud ustupoval před postupujícími Turky postupně až na Slovensko (jiný zdroj uvádí, že Tomáš Bosniak se narodil možná v Prešpurku). Za jeho protiturecký odboj byl Tomáš povýšený na barona. Stal se též kapitánem fiľakovské pevnosti, kam jej následovala i rodina.
3) Kuruci byli námezdní ozbrojenci, kteří sami sebe považovali za jakýsi vojenský stav, jakým byly sto let před nimi němečtí landsknechti. Jádro tvořili hromadně propouštění hradní vojáci z Uherska, ke kterým se přidávali drobní zemané, hajduci, studenti, učitelé a jiní z oblastí Sedmihradska, Turecka a Uherska. Rekrutovali se sami pro službu v původně povstaleckém vojsku protihabsburského a protikatolického hnutí po polovině 17.století z poměrně nízkých společenských poměrů. Vzhledem k tomuto původu se vyznačovali brutalitou, s jejíž pomocí se snažili při rabování, vraždění a pustošení zbohatnout.
4) … Na konci 17. Storočia nastala v dejinách obce Meder a jeho okolí veľká zmena. Majiteľom 5/12 šurianskeho panstva sa stal Dominik Ondrej Kounitz. Rod Kounitzovcov vlastnil majetok len pomerne krátko, ale zásluhu na moravsko-slovenskej kolonizácii obce a okolia majú práve Kounitzovci. Po odchode Kounitzovcov na stalo v dejinách obce nové obdobie. Krajina sa spamätávala z kuruckých povstaní a vnútropolitická situácia sa stabilizovala. Mierové časy vdýchli do spustošených domov nový život. Károlyiovská éra v dejinách obce nastáva odkúpením majetkov veľkostatku šuriansko-mederského. V roku 1725 kúpil Alexander Károlyi veľkú časť majetkov od dcér grófa Estrházyho. V archíve Károlyiovcov sa zachovala kúpno-predajná zmluva. Táto zmluva je veľmi významným dokumentom svojej doby pre obec. V nej je poprvýkrát písomne zachytený názov Tót Megyer, Slovenský Meder. Rod Károlyiovcov bol veľmi úzko spätý s novodobými dejinami obce. Hlavný rozkvet života nastal až za ich éry od roku 1736. Károlyiovci osídľovaním odľahlých území chotára vytvárali možnosť pre živobytie novým usadlíkom. Vznikli tak majere Žofia, Piková, Ľudovítov, Svätojurské, Englové, Šándor a iné. Obec bola známa v celom Uhorsku. Veľká časť poľnohospodárskej produkcie bola určená na export. Vyrábali sa tu dokonca moderné stroje pre veľkostatky ako prvé v Uhorsku… (http://referaty.atlas.sk/vseobecnehumanitne/dejepis /15839/?print=1)
…Roku 1694 sa obec uvádza ako Pustý Meder, lebo bola zničená Turkami. Kúpou Medera grófom Kounicom svitli pre obec lepšie časy. Územie obce a okolia začal kolonizovať obyvateľmi zo svojho moravského panstva (1691 - 1697). V sídle domínia postavili kaštieľ, ktorý roku 1722 zničili Kuruci a vyhnali Kounicovcov z panstva. 1. apríla 1730 gróf predal panstvo kuruckému generálovi Alexandrovi Károlyimu de Nagy Károly. Názov Slovenský Meder sa vyskytuje prvý raz v archívnych spisoch Károlyiovcov z roku 1725 a svedčí o slovenskom obyvateľstve obce... (http://www.luno.hu/mambo/index.php ?option=content&task=view&id=7395)
…Z veľkostatku Uherský Brod priniesol Ondrej Dominik Kaunitz i svojich osadníkov zozbieraných z obcí Šumice, Újezd, Korytná, Suchý Laz. Počas plienenia kuruckých vojsk bol kaštieľ vyplienený, zničený a hospodárske objekty podpálené, takže nemal dlhé trvanie. Stavebný materiál bol odvážaný až do Nových Zámkov. Predaj majetku započal už v roku 1725. Gróf Alexander Károlyi kúpil 1. apríla 1730 Nové Kounice od Maximiliána Oldřicha Kaunitza za 121 tisíc zlatých. Celé stavebné a hospodárske dielo Kaunitzovcov v Uhorsku tak bolo nenávratne stratené… (http://krestanstvo.freehostia.com/pdfka /44_nemes.pdf)
5) Srovnatelně stručné zápisy se většinou vyskytují v období 1670 - 1700.
6) Děti stejných jmen naznačují, že jejich první nositel zemřel.
7) Existuje jistá možnost, kterou naznačil pracovník Štátného archívu v Nitře pan Peter Kerestéš, že starší matriky jsou možná stále uložené na farním úřadě v Šuranech.
Internetové odkazy (české nebo slovenské):
http://slachta.kosztolanyi.com/modules.php?name=K88_News&file=article&sid=8
http://slachta.kosztolanyi.com/modules.php?name=K88_News&file=article&sid=49
http://www.forgacovci.mypage.cz/
http://www.uhersko.com/wesselenyiho.htm
http://www.fhv.umb.sk/app/cmsFile.php?ID=8079
http://krestanstvo.freehostia.com/pdfka/44_nemes.pdf.
http://www.luno.hu/mambo/index.php?option=content&task=view&id=7395
http://referaty.atlas.sk/vseobecne-humanitne/dejepis/15839/?print=1
http://www.palarikovo.eu/modules.php?name=Historia
http://www.farnostslavkov.cz/texty/historie-farnosti/
http://www.brno.cz/brnenskymetropolitan/text.php?clanek=475
http://www.uherskybrod.cz/pages.aspx?rp=5&id=10&expandMenu=6&style=Print
http://farnost.katolik.cz/banov/historie.htm
http://wiki.mapy.cz/index.php/B%C3%A1nov_(z%C5%99%C3%ADcenina)
http://banov.zl-kraj.cz/banov/historie/historiep.htm
http//ondrusek-family.sweb.cz
http://www.banov.cz/
http://www.banov.sk/
© PLANstudio

© PLANstudio

© PLANstudio s.r.o.
Lukáš Ondrušek © 2005-2011
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one